Nástrahy digitálního vysílání

Nástrahy digitálního vysílání

SDÍLEJTE
By: Johnny Micheletto
Mnoho z nás si uvědomuje, že doba digitálního vysílání je již za dveřmi, v některých krajích již na dveře klepe, někteří z nás mají digitální signál již doma. Jeho příjem je u nás převážně spojován s potřebou pořízení televizoru nebo rekordéru s digitálním ( DVB-T ) tunerem nebo doplněním stavajícího zařízení set-top-boxem. Tento přístroj, jehož název, zní v našich uších díky médiím, takřka magicky, není nic jiného než digitální tuner, tedy vstupní jednotka, která je v každém našem televizoru a DVD nebo video rekordéru, a která narozdíl od drtivé většiny našich starších přístrojů, umí zpracovat digitální signál.

Tento signál tzv. demodulovaný na obrazovou a zvukovou složku pak nejčastěji prostřednictvím kabelu SCART zapojíme do televizoru nebo rekordéru. Mnozí z nás si možná neuvědomují, při dnešním nákupu výhodně zlevněných televizorů a DVD rekordérů, které ještě digitálním tunerem nejsou vybaveny a jsou prodavačem ujištěni, že v případě přechodu na digitální vysílání stačí dokoupit set-top-box za „tisícovku“, vše nebude tak docela růžové, jak prodejce tvrdí. Úskalí, kvůli kterým budeme s pořízeným set-top-boxem v následujících letech skřípat zuby je hned několik. Probereme si je postupně od těch nejméně bolestivých:

Naši domácí audio-video sestavu doplníme o další dálkové ovládání, krabici, která zabírá místo, lapač prachu a žrout proudu.

Náš televizor degradujeme v podstatě na monitor a rekordér na tupé nahrávací zařízení, přijdeme o veškeré komfortní možnosti ladění kanálů, možnost automatického zapnutí a vypnutí atd., které obvykle televizory a rekordéry nabízejí a budeme tak komplikovaně dálkovým ovladačem set-top-boxu přepínat stanice a ovládáním od televizoru měnit hlasitost, barvu obrazu, listovat v teletextu, v případě rekordéru nastavovat dobu nahrávání.

Máme-li doma více televizorů a navíc rekordér, máme několik možností. Pořídit si jeden set-top-box a potom sledovat na všech televizorech a nahrávat na rekordéru jednu naladěnou stanici, neboť výstup ze set-top-boxu se zapojuje vždy do AV vstupu televizoru nebo rekordéru a na set-top-boxu nastavíme vždy jen jedinou stanici. Tato varianta však ve většině případů ani nebude možná, protože televizory máme obvykle v jednotlivých místnostech. Další možnosti jsou potom pořídit více set-top-boxů až po počet, rovnající se počtu domácích televizorů a rekordérů. Tím nám přímo úměrně roste počet dálkových ovládání, krabic set-top-boxů, které není kam umístit, lapačů prachu, kabelů a žroutů elektrické energie.

Za opravdu pověstný zlatý hřeb považuji situaci, kdy budeme chtít s jedním set-top-boxem v domácnosti v noci nahrávat program na rekordér. Nezbude nám nic jiného než naprogramovat DVD resp. video rekordér, jste-li zvyklí na Show view a VPS, můžete na ně s klidem zapomenout a poctivě na přístroji naťukat začátek a konec programu, nastavit vstup AV a nezapomenout, že pokud program začíná po půlnoci, posunout nahrávání na další kalendářní den. Dále po sledování televizoru nechat set-top-box zapnutý celou noc a nezapomenout na přístroji přepnout na stanici, kterou chceme nahrávat. Pokud vám to, stejně jako mě, něco nápadně připomíná, tak nejspíš dobu před takovými patnácti dvaceti lety, kdy jsme tímto způsobem nahrávali ze satelitu filmové trháky z Movie channelu, nebo lehce erotické pořady z RTL. Jestli jste podobně roztržití jako já, měli jste také jako já tak poloviční úspěšnost.

V žádném případě nejsem nepřítelem set-top-boxů, považuji je jen za nouzové řešení do doby, kdy náš starý televizor nebo rekordér vyměníme za nový, vybavený samozřejmě digitálním DVB-T tunerem.

SDÍLEJTE