SDÍLEJTE
By: JVCAmerica
Možná jste si říkali, jestli právě teď není ta správná doba ke koupi nového televizoru. Jednak ve většině krajů na dveře klepe digitální vysílání, a televize s metrovou úhlopříčkou se dá pořídit za podobnou sumu, kterou jsme v krátce předrevoluční době pevně svírali v náprsní kapse ve frontě na sovětského barevného Rubína a pokud jsme měli to štěstí, že počet krabic popsaných azbukou ve skladu prodejny byl vyšší než naše pořadové číslo ve frontě, zbylo nám jen spokojeně přemýšlet, kdo nám tu padesátikilovou potvoru pomůže donést domů.Odpověď na první otázku je tak jednoduchá – ANO. Na první pohled máme na výběr ze čtyř základních koncepcí, televizi s obrazovkou klasickou ( CRT ), projekční, LCD nebo plazmovou. První dvě již dnes patří do technického pravěku a tak budeme nejspíš vybírat mezi LCD a plazmou. Cílem tohoto článku je zařadit se někam mezi rádoby odborné rady prodavače v prodejně s elektronikou a články psané profesionály, které se pro laiky občas hemží neznámými termíny. Prosím o velkou dávku shovívavosti prodavače, kteří své práci rozumí, odborníky v oblasti elektroniky a skalní příznivce jednotlivých koncepcí. LCD televizor má obrazovku, kterou známe z displejů mobilních telefonů, navigací a počítačových monitorů, velmi zjednodušeně jde o plastový panel s tzv. tekutými krystaly, které vlivem elektrického pole mění svou barvu, protože tyto krystaly neemitují vlastní světlo je panel podsvícen nejčastěji soustavou světelných trubic. Plazmová obrazovka je skleněný panel se soustavou malých komůrek naplněných vzácným plynem, který vlivem elektrického pole emituje světlo celého barevného spektra.

Pokud tedy vážně uvažujeme o změně televizoru je dobré si především uvědomit, k čemu a kdy jej budeme nejčastěji používat. Já například svoji televizi za posledních pět let přenášel dvakrát, jednou při stěhování a jednou při malování, a tak bych informaci o váze nové televize zařadil dospodu žebříčku důležitosti. Na internetu je spousta dobrých článků popisujících jednotlivé koncepce, v závěru článku, některé z nich uvádím. Kritéria, podle kterých se nejčastěji rozhodujeme jsou tato:

  • velikost uhlopříčky, pozorovací úhel
  • kvalita obrazu, věrnost barev
  • spotřeba, výbava, životnost a cena.

Velikost úhlopříčky je stále důležitý parametr i když není výjimkou, že narazíme na návštěvě v panelákovém obývacím pokoji na 140cm plazmu, kterou domácí pozorují z necelých tří metrů. LCD televizory se vyrábí v široké škále úhlopříček, ty menší 15 až 22 palců ( 38 až 55 cm ) můžeme šikovně využít současně jako počítačový monitor, protože většina z nich má PC vstup, ty největší mají obvykle 42 palců ( 106 cm ). Nejmenší plazmové televizory,které v obchodech nalezneme mají uhlopčíčku 37 palců ( 94 cm ), ty největší až 63 palců ( 160 cm ). Všeobecně známou bolestí LCD panelů je jejich malý pozorovací úhel, díváme-li se na televizor z velkého bočního úhlu, popřípadě zespodu nebo shora, barvy se stávají nesledovatelnými, výrobci udávané boční pozorovací úhly kolem 160° jsou většinou zbožná přání. Plazma je na tom v tomto ohledu o mnoho lépe, za slabinu lze považovat jen výrobu větších úhlopříček. Na televizi se díváme obvykle přímo zepředu a tak, je-li pro nás důležitý sortiment nabízených úhlopříček, bod získává LCD.

V každém katalogu prodejců a výrobců LCD televizorů se informace hemží miliony zobrazovaných barev a přesto se vám v obchodě zdá, že váš oblíbený televizní komentátor má podivnou barvu obličeje? Odpověď je jednoduchá, ono je těch 16, 26 nebo 38 milionů zobrazovaných barev ( spíše tónů základních barev ) stále zoufale málo. Dobře mě pobavil propagační materiál velkého výrobce plazmových televizorů, který snad po vzoru poskytovaných informací o LCD, uvedl že jeho plazma zobrazuje 39 miliard barev! Mnohem jednodušší by bylo uvést, že stejně jako klasická CRT obrazovka, tak plazma zobrazí celé barevné spektrum.

To samozřejmě nesouvisí se zabarvením obrazu, jak si můžeme všimnout v prodejně může být nejčastěji dočervena, dozelena nebo domodra a dá se v mezích nastavit korekcí barev. Dalším parametrem je dynamický kontrast obrazu, který udává rozsah mezi nejsvětlejším a nejtmavším zobrazovaným místem na obrazovce. Pokud se nám zdá v obchodě při osvětlení vše OK, díky odleskům na skleněné obrazovce plazmy je často obraz na LCD i kontrastnější a obraz plazmy se zdá být zašedlý, stačí setmělé místo ( a televizi většinou doma sledujeme večer, že ) a z černé se nám stane šedá ( to má na svědomí podsvícení obrazovky ) a tak nám z té už tak omezené barevné škály ubude další část, od tmavě šedé po černou. Tímto neduhem LCD plazmy opět netrpí a tak je obraz i ve tmě kontrastní.

Posledním hřebíčkem do pomyslné rakve LCD televizoru je tzv. rychlost odezvy, tedy jak dlouho trvá, než se změní obraz na obrazovce. Jestliže uznale pokyvujeme nad štítkem s udávanou odezvou 2 ms ( tedy 2 tisíciny vteřiny ), vězte, že za a) jde většinou pouze o přání výrobce, za b) i těch 0,002 vteřiny je dost na to, aby jsme míč, který po hlavičce Kollera nezadržitelně míří do sítě byl zoufale rozmazaný a za c) ptáte li se na rychlost odezvy klasické CRT obrazovky nebo plazmy, vězte, že je to bezpředmětné, těch nul za desetinou čárkou by bylo mnohem více. Protože v reálném světě, na rozdíl od pohádek a reklamy, platí fyzikální zákony, bude LCD v dohledné době trpět stále omezeným počtem zobrazovaných barev, takže televizní hrdinové budou vypadat, jako by měli na obličejích gumové masky, menším dynamickým kontrastem a pozorovatelným zpožděním.

V poslední době se objevují LCD obrazovky s tzv. dynamickým podsvícením, kde soustava obvykle svítivých diod pod jednotlivými zobrazovanými body mění emitované světlo podle právě zobrazovaného obrazu, bohužel ceny těchto obrazovek se zatím pohybují v úplně jiných dimenzích. Další ze všech stran dnes na nás útočící parametr je rozlišení, tedy počet zobrazovaných bodů v obraze, to je však natolik obsáhlé téma, že ho raději nakousnu v samostatném článku. V tomto kole tedy s převahou, nebál bych se použít výrazu KO, vítězí plazmový televizor.

Velmi často posloucháme, že plazma „strašně žere“ a při těch cenách dnešní elektrické energie…. Spotřeba LCD a plazmy je skutečně dramaticky vyšší než klasických CRT obrazovek. Pokud klasická CRT má spotřebu kolem 50 až 70W, je spotřeba malých uhlopříček LCD srovnatelná, u velkých uhlopříček úměrně vyšší, tedy kolem 150 až 200W, spotřeba plazmového televizoru se skutečně může vyšplhat i na 300W. Spotřeba plazmové obrazovky se však velmi mění s jasem obrazu, sledujete-li horory, kde na nás většina zombie číhá ve tmě, bude spotřeba menší, milujete-li Pamelu Anderson v Pobřežní hlídce, zvyšte si zálohu za elektřinu.

Spotřeba LCD obrazovky se naproti plazmě s jasem obrazu příliš nemění. Výbavy televizorů jsou srovnatelné, pomineme-li rozlišení obrazu, nemá dnes příliš smysl investovat do televizoru bez digitálního ( DVB-T ) tuneru, pokud nejsme sběrateli dálkových ovládání, které nám jinak koupí set-top boxu později přibude. Potřeba obrazu v obrazu ( PIP ), množství v paměti uložených teletextových stránek, množství a sortiment vstupů a výstupů nebo existence integrovaných her je věcí osobního vkusu.

S životností televizorů, bych si s ohledem na dnešní vývoj a ceny nelámal hlavu, málokdo dnes kupuje televizor s tím, že mu vydrží dvacet let. Obavy z životností a vypalováním obrazu u plazmy jsou při dnešních technologiích a při udávané životnosti kolem 30 000, dnes častěji 60 000 hodin skoro bezpředmětné. Ceny, pokud prolétneme obchody, jak kamenné, tak internetové jsou podobné, malé LCD uhlopříčky jsou levnější než nejmenší plazmy a vyšší než dnes prodávané CRT televizory, u větších uhlopříček jsou ceny vyrovnané. V tomto kole to tedy vidím na remízu.

Nevím, jestli vám tento článek pomohl v rozhodování, pokud se však na televizi díváte především večer, nechcete aby váš oblíbený film vypadal spíše jako počítačová hra a nevadí vám větší uhlopříčka, možná máte stejně jako já již jasno…

SDÍLEJTE